LaRhette

Stránka

Grafika

Historie

Rádoby zábava

Zbytky

(něco málo o stvořitelce této stránky)(všechna důležitá oznámení, týkající se blogu)(aneb osamělé chvilky s PhotoFiltrem)(pár zajímavých faktů z minulosti)(všechny články hudebního, filmového a jiného vizuálního rázu)(co se jinam nevešlo)
________________________________________________________________________________________

Kecy | TOP 5 | Recenze

________________________________________________________________________________________

Kecy

Olympiáda

1. ledna 2013 v 23:29 | LaRhette
V sprnu jsem začala psát článek věnovaný olympiádě, která v tu dobu probíhala. Pak jsem na něj zapomněla a tak zůstal přes čtvrt roku v zapomnění. Nejprve jsem uvažovala, že ho raději už nezveřejním, na druhou stranu budu naprostý unikát, pokud ho budu publikovat. Silně pochybuju, že se najde další exot, který by o události z přelomu července a srpna, psal až na začátku ledna dalšího roku :D. Shodou okolností jsem dneska na ČT4 zahlédla reprízu závěrečného ceremoniálu, to mi také článek připomnělo. Tak a přesuneme se tedy k samotnému, neaktuálnímu článku...

Více než dva týdny jsem strávila přibitá k televizní obrazovce. Ano, tušíte správně. Důvodem byla olympiáda. Aktivně nedělám žádný sport, ale čím dál raději se na něj dívám. Poslední dobou jsem byla jako v ráji - ME ve fotbale, ME v atletice, Diamantová liga a již zmíněné olympijské hry. Nakonec mi přišlo docela vhod, že minulé dva týdny nebylo hezky. Mrzelo by mě přijít o spoustu napínavých chvil u OH, stejně tak strávit dny vevnitř, pokud by bylo teplo. Počasí za mě rozhodlo :).

První článek letošního roku? Moc brzo!

26. dubna 2012 v 18:24 | LaRhette
Článek po sedmi měsících? To by měl alespoň stát za to, nemyslíte? Bohužel si nejsem jistá, jestli jsem schopná toto vaše přání splnit.
Krize takových rozměrů mě za ty roky, co se s přestávkami přispívám na blog, ještě nepotkala. Mnohokrát jsem si říkala - už je to opravdu dlouho, co jsem naposledy napsala článek, čtenáři si přece zaslouží víc. Vás, pravidelných čtenářů, je sice málo (cca 3), o to víc mě ale mrzí to, jak vás zanedbávám. Rozhodně si zasloužíte víc.

Poslední dobou mám málo času, nemůžu ale tvrdit, že by se za celou tu dobu nenašla volná chvilka. Nejednou se mi stalo, že jsem se celé odpoledne nudila, tupě zírala do monitoru nebo papíru a ve chvíli, kdy jsem se přihlásila do administrace blogu, abych napsala alespoň pár slov, jsem nebyla schopná nic vymyslet. Po čase jsem to raději vzdala a kompletně se od blogu odstřihla.

Teď by nejspíš bylo namístě, abych shrnula události za uplynulé měsíce...
Volný čas. Většinu volného času trávím s kamarády, ať už venku nebo vevnitř a pokud nám čas nepřeje, tak alespoň prostřednictvím zatracovaného facebooku. Jsem neskutečně ráda, že je konečně tepleji a můžu si už jenom tak "nalehko" sednout na zahradu, začíst se do knížky nebo si vzít ven učení. Sice mě v tu chvíli dokáže rozptýlit i jinak vcelku nezajímavý mravenec v trávě, ale pořád je to lepší než sedět vevnitř za stolem a toužebně hledět oknem ven. Navíc mi krásné počasí dokáže zaručeně zlepšit náladu a jsem hned aktivnější. Někdy až hyperaktivní :). Letošní zimu jsem doslova protrpěla, byla hrozně chladná, tak doufám, že nám to léto vykompenzuje. To loňské za moc nestálo. Nejsem typ člověka, co v zimě nadává, že je zima a chce teplo a v létě si pro změnu stěžuje, jaké je hrozné horko a těší se na zimu. Já horko snáším poměrně dobře a nedovedu si představit lepší relax než pár hodin strávených na lehátku v bazénu, kdy si můžu ruce a nohy položit do chladné vody. Už se nemůžu dočkat, chybí mi to.

Tento článek není vůbec ničím zajímavý

24. srpna 2011 v 19:05 | LaRhette

... a navíc mi v rozepsaných ležel už hodně dlouho /cca tři týdny/, proto je možné, že se v něm budou objevovat "zastaralé" informace. Proto těch několik škrtanců.

Poslední dobou Prakticky pořád mám problémy se svou upřímností. Všichni ji vyžadují, ale když se někdo řídí heslem "žádné lži, všechno řekni do očí," tak to neunesou. A to se snažím věci neříkat na plnou hubu, ale podat to co nejšetrněji. Kdyby si tak ujasnili, co vlastně chtějí...
Netvrdím, že jsem nikdy nikomu nezalhala. Ale před několika lety jsem pomyslně podepsala smlouvu s ďáblem /tedy se sebou samou/. Uvědomila jsem si, že 99% mých lží je řečených jen z pohodlnosti a dalších nepodstatných důvodů a rozhodla se všechno změnit. A je mi skvěle, hned jsem si sebe začala víc vážit. To jedno procento zůstalo, nejsem svatá, neříká se mi to snadno, ale občas to okolnosti vyžadují. Asi je to jen hloupá výmluva...

Už jednou jsem ve článku psala o svém zlozvyku, pokud se tomu tedy tak dá říct... stále si komplikuju život. Chtěně i nechtěně, vědomě i podvědomě. Koneckonců je to jedno. Klesla jsem tak hluboko, že kvůli své blbosti musím během prázdin studovat. Ne, nepropadla jsem, ani se nejedná o žádný problém s absolvováním maturity. Jen se mi podařilo vybrat si tak pitomý volitelný předmět pro další ročník, ke kterému potřebuju určité znalosti a o ty jsem bohužel přišla. Takže se po nocích bavím tím, že si opakuju slovíčka a gramatiku mnou zapomenutého jazyka. Až mi zase někdo řekne "Ani neuvažuj nad tím, že si dáš základní úroveň, takhle se alespoň naučíš něco navíc," tak ho nakopu tam, kde srůstají nohy a končí záda.

LaRhette na tumblr

11. července 2011 v 23:05 | LaRhette
Trošku jsem pozměnila menu, základ zůstavá stejný, přesto bych vám měla jednotlivé položky představit.

tumblr.com - Už je to tak. Nemohla jsem dál odolávat, založila jsem si účet na tumblr.com. Důvod? Existuje tolik zajímavých fotek a citátů. Jimi si ale nechci zasírat blog, který mám primárně ke psaní delších, smysluplnějších textů /i když, s tou smysluplností bych to nepřeháněla/.
Nehodlám se zařadit mezi typ uživatelů, kteří během dne sdílejí kvanta nesouvisejících fotek, zveřejněných na jiných blozích. Prozatím je můj "blog" ve zkušební fázi, zkoumám, co všechno dovede a co dokážu já. Můžete tam najít jen několik příspěvků - citáty, mé fotky a pár přeposlaných obrázků. Jak už jsem ale psala, zatím pouze zkouším, jaké možnosti mi server nabízí. Předpokládám, že v budoucnu změním jak jeho podobu, tak i obsah a budu se více soustředit na vlastní, byť nepovedenou tvorbu.
Nedělám si naděje, že byste jej pravidelně navštěvovali, jen chci, abyste věděli, že něco takového existuje :).

Už asi blázním

7. května 2011 v 22:32 | LaRhette

Včera se mi stala neuvěřitelná věc. Vím, že to bude znít bláznivě, ale s někým se o svůj zážitek chci podělit. Při ranní cestě vlakem do školy jsem se snažila učit na písemku, přesto (jak už to ostatně bývá) jsem se opakovaně koukala ven z okna. Svítilo slunce, takže skla byla tradičně průhledná, ve chvíli, kdy jsme ale projížděli pod mostem se z nich stala "zrcadla". Uf, už tohle zní divně, nevím, jak lépe to popsat, zkrátka odrážela dění uvnitř vlaku. A v tu chvíli jsem uviděla jasnou siluetu postavy, stojící vedle mě. Když jsem se ale podívala, nikdo tam nestál (vlak byl poloprázdný, z cestujících tedy všichni seděli, a revizor se pohyboval v jiném vagónu). Poté vlak vjíždí do menšího lesíka, kde taky slunce příliš neproniká, takže nebylo problém se opět kouknout do okna, kde se silueta znovu objevila. Při pohledu na druhou stranu zase nic. Zní to opravdu zvláštně, ale nebyl to žádný vteřinový záblesk, který by mě mohl zmást. Nedokážu si to racionálně vysvětlit (samozřejmě jsem nebyla opilá, pod vlivem drog a nemám, přestože si už tím po včerejšku nejsem stoprocentně jistá, žádnou psychickou poruchu). Já snad na stará kolena začnu věřit na duchy...
Máte nějakou teorii? Jsem racionálně myslící člověk a vážně nemám ráda věci, které si nedovedu logicky vysvětlit.

Zpátky do práce

9. dubna 2011 v 15:52 | LaRhette

LaRhette se hlásí zpět do služby. Dlouhá neaktivita byla zapříčiněna jak jinak než problémy s administrací blogu. Poté, co proběhly změny na blogu.cz, jsem se opakovaně nemohla přihlásit. Podotýkám, že heslo bylo stoprocentně správné.
Když už se stal zázrak a podařilo se mi dostat se přes tenhle problém, vyskytl se ještě větší. Psaní a hlavně publikování článků. Text totiž nešel zveřejnit, ani uložit mezi rozepsané. Není příjemné takovým způsobem přijít o několik článků.

Dost o negativních věcech, přesuneme se k něčemu příjemnějšímu. Jistě jste zaregistrovali nový design. Z těch tmavých barev mi už bylo špatně, chtělo to změnu. A tady je.
Najdete na něm věci, které mám ráda a nevím, jak bych se bez nich obešla. Každá z nich má pro mě zvláštní význam. Káva. Neodmyslitelný společník při těžkých probuzeních, dlouhých školních dnů, někdy i pozdních večerů a posezení se známými. Robert Downey Jr. (Pro mě) nejlepší herec, neskutečně charizmatický a krásný chlap. Můj ideál. Čokoláda. Tady je sice znázorněna v podobě koblížku (čistě z estetických důvodů), ale můžu ji v jakékoli podobě. Jahoda a maliny. Oblíbené ovoce jako vyvážení nepříliš zdravé čokolády. Tužka a moje kresby. To asi mluví samo za sebe aneb výplň nudných dnů. Prosím o schovívavost, nejsem žádný umělec. Kniha. Zastoupena Sherlockem Holmesem, kterého zbožňuju. Další zpestření volných dnů. A nakonec něco zeleného (trojlístek, pokud správně počítám :D) pro oživení designu. Můžete to chápat i jako lásku k přírodě jako takové.



Doufám, že se vám alespoň trošku líbí a působí na vás lépe než ten předchozí. Není bez chyb, ale přesto se na něj snad docela dobře kouká. Jen moc nevěnujte pozornost pravému okraji stránky při rolování, nevím, jak jinak by se to dalo vyřešit. Pravděpodobně ještě upravím horní box a možná několik drobností v menu.

Možná vás potěším, mám rozepsaný další žebříček Top 5. Takže si ho v nejbližších dnech budete moct přečíst.
Pro dnešek se loučím, příjemný den :).

LaRhette

Vložte prosím nadpis článku... místo mě

20. února 2011 v 21:34 | LaRhette
larhette
Nezáživný nadpis? Věřte, že ani obsah článku nebude o mnoho lepší. Tentokrát jsem do něj nacpala to, co se mi za poslední dny nahromadilo. Takže vás čeká míchanice všeho možného i nemožného, vtipného i nevtipného. Někomu to možná nesedne, ale je lepší sepsat vše do jediného článku než vám dávkovat po částech :).

"If one cannot enjoy reading a book over and over again there is no use reading it at all." Oscar Wilde /jen taková kulturní vložka a navíc zatraceně pravdivá/

Další pravdivý výrok /nevím, jak přesně mám tohle nazývat... možná status? ale to ne! nejsme na fejsbůku/.
☐ Single ☐ Taken ☑ Unable to fall in love with normal people due to too many perfect celebrities/fictional characters
Smutné, ale je to tak. Musím se vrátit do reality. Jak jen to ale udělat? Když se na televizních obrazovkách a stránkách knih objevuje tolik dokonalých chlapů... Nadlidský úkol, alespoň pro mě. Nějaký tip?

Přesuneme se raději k něčemu pozitivnějšímu.
Docela mě zaujal test, na který jsem narazila u slečny, jejíž práci sleduju na deviantartu. Jde o to, která stránka u vás převažuje - chlapecká nebo dívčí. Výsledek mě opravdu pobavil, vzhledem k tvrzením ale vůbec nepřekvapil. Nijak extra se nevyžívám v líčení, nakupování, růžové barvě, vysokých podpatcích a minisukních.

Těžký by byl život bez soundtracků...

6. února 2011 v 21:51 | LaRhette
larhette
Náplň dnešního večera? Sedím pohodlně na židli, píšu články a k tomu tradičně poslouchám soundtracky ke svým oblíbeným filmům. Většina písniček si většinou strhne veškerou pozornost sama na sebe a já při jejich poslechu nejsem schopná dělat cokoli jiného, než si pobrukovat a klepat nohou do rytmu. Soundtracky na druhou stranu podporují mou kreativitu. Zní to možná zvláštně, ale je tomu tak. Okamžitě se mi nahrnou nové nápady, mám chuť něco napsat, nakreslit... Vlastně teď  jim můžete poděkovat /nebo naopak zazlívat, to je ostatně věc názoru/, bez nich bych by pravděpodobně článek nevznikl. 

Také mě dokáží (ne)skutečně uklidnit. Neznám lepší terapii na své výbuchy vzteku /ano, jsem občas příliš impulzivní/, špatnou náladu a ostatní neduhy.

Už jednou jsem jim věnovala článek, nehodlám se ale /příliš/ opakovat. Snad jen pár slov. Z instrumentálních, které preferuju, mě nikdy nezklame a nikdy neomrzí LOTR, Sherlock Holmes, Piráti z Karibiku a Inception. Ty bych se nebála doporučit každému z vás, pokud by se ovšem našel někdo, kdo je dosud nikde nezaslechl. A to není moc pravděpodobné.

Zatím jsem se ale nijak nevěnovala těm písňovým /nedokážu si vybavit správný název/. Ty mě narozdíl od instrumentálních občas dokáží "odpudit" od právě prováděné činnosti. Mezi ně bych zařadila například Eye Of The Tiger. No řekněte, komu z vás se při tom daří zůstat stoprocentně v klidu? Mně rozhodně ne.

Snůška dalších blbých keců...

1. února 2011 v 20:53 | LaRhette
larhette
Není to tak dlouho, co jsem sama sobě slíbila, že se tomuto tématu obloukem vyhnu. O čem je řeč? O ničem jiném než o nedávno spuštěném webu krásná.cz. Obhajující článek na blog.blog.cz mou snahu totálně zhatil. Jestliže jeho cílem bylo uklidnit bouřící se blogery, tak se to pořádně vymklo kontrole. Udělali víc škody než užitku. I mě samotnou některé pasáže pobouřily.
Autor článku vyčítá ostatním, že údajně hážou všechny "bárbíny" do jednoho pytle, o několik řádků níže však napadá všechny kritiky za to, že si na nich pouze léčí své ego. Tohle snad není zobecňování?! Proč je každý negativní názor napadán a jeho autor označen za s prominutím svini, léčící si na těch ubohých dívenkách své komplexy?
Ok, nepatřím do cílové věkové kategorie. Nebojím se však tvrdit, že ani v tom správném věku bych neměla zapotřebí si články tohoto typu číst. Zásadně nehážu lidi do jednoho pytle a neodsuzuju je na základě prvního dojmu. A právě z tohoto důvodu jsem si našla chvilku a přečetla si několik článků a byla naprosto zděšená, možná bych měla spíše napsat "zhnusena". Opravdu je vhodné, aby nějaké čtrnáctileté (možná i mladší, nemám dobrý přehled v jejich věku) děti, ano, správně, děti radily ostatním o sexu? Stejné je to s líčením. Jsem o několik let starší než ony a nikdy bych si na ksicht nenapatlala tolik sraček jako ony na základní škole. Být jejich matka, tak bych se postarala, aby se vzpamatovaly. Už teď se docela bojím, jaká bude situace za několik let, kdy možná budu mít opravdu děti. To se snad budou holky malovat už od první třídy. Ne, nejsem nijak konzervativní, ale čeho je moc, toho je příliš.

Zbytečný článek č.263

16. ledna 2011 v 22:04 | LaRhette
larhette
Nejprve několik slov k novému designu. Nelíbí se mi, je však dá se říct jedinečný. Ty podivné tvary v záhlaví jsou stoprocentně mou prací. Myšlenka možná zajímavá, realizace pokulhává. A když se vám ještě nahráním do galerie rapidně sníží kvalita, tak i se i z toho mála dobrého stává naprostý odpad. Raději toto téma opustím, přece jen je lepší se zaměřit na něco pozitivního.

Tento pátek jsem poznala několik skvělých lidí. Už dlouho jsem se tak nebavila. Ještě teď mě pobolívají břišní svaly, když si vzpomenu na některé okamžiky. Nejlepší ale je, že člověk plánuje hodinku dvě posedět v hospodě /prosím, pod pojmem "hospoda" si hned nepředstavujte ten nejhorší zakouřený pajzl/ a nakonec dojde domů ve tři ráno. Ale co, jen víc takových dní, stojí za to :). Navíc jsem se ujistila, že nejsem nejhorší řidič široko daleko, stálo mě hodně sil vrátit se do auta, kterým jsme přijeli :D.

Poslední dobou se mi zdají děsivé sny /psala jsem něco o pozitivních myšlenkách?/, především minulý týden. Nejhorší na nich ale bylo to, že byly až příliš realistické. Sny se takové ve spánku zdají být vždy, člověku nedochází, že je to neskutečná blbost, ale tyto se trošku vymykaly. Odehrávaly se na místech, které znám, účinkovali v nich lidé, se kterými jsem v kontaktu a i situce nebyly nijak zvláštní. Nepamatuji si na detaily, vím jen to, že jsem po probuzení byla hodně vyděšená a ještě nějakou chvíli uvažovala, jestli to byl vůbec sen. Nic příjemného. Mohla bych podle nich natočit horor...

Název článku? Název článku!

12. ledna 2011 v 21:35 | LaRhette
larhette
Ráda bych vás /s mým obvyklým zpožděním/ přivítala v roce 2011. Co se týče mě, doufám, že tento bude lepší než ten předchozí. Byl to ten nejnáročnější rok mého života, a to po všech stránkách. Stalo se ale i hodně dobrého, mám spoustu skvělých zážitků a nových přátel. Vždy ale může být lépe. A já pevně věřím, že bude. Jsem to ale optimistka...
Nicméně mě ještě v blízké době čeká jedno velmi důležité rozhodnutí, které mi může naprosto změnit budoucnost. Snad se rozhodnu správně, abych toho později nelitovala.

31. prosince jsem uvažovala, jestli si mám dát předsevzení ohledně tohoto blogu - směřovalo k častější aktivitě ve psaní článků a komentářů. Nakonec jsem ale usoudila, že je to zbytečné, nechci se totiž už od samotného ledna cítit provinile, že zase něco porušuju. Dala jsem si nakonec sama sobě slib /je v tom vůbec rozdíl?/, že se přece jen pokusím něco s tou svou nečinností udělat a hlavně se pokusím o kvalitnější články /sakra, právě to porušuju/. Jak už jsem jednou psala - upřednostňuju kvalitu před kvantitou, ale kvalita v mém případ značně pokulhává.

Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě...

12. října 2010 v 17:45 | LaRhette
... aneb proč si nezkomplikovat život...
Vždycky si vyberu tu složitější cestu, většinou nevědomky. Proč? Možná už nemůžu žít bez problémů. Nejspíš si v hloubi duše přeju vše komplikovat a každým dnem se víc a víc přesvědčuju, jak moc jsem naivní. Třeba jednou vezmu rozum do hrsti, aniž by mi propadl mezi prsty. Vážně je tak malý...

Trpím. A nejen kvůli výše uvedenému. Mám namysli tu neskutečnou zimu. Samozřejmě neočekávám, že budu na začátku října chodit po městě v krátkém rukávu, žabkách a slunečních brýlích, ale tohle je vážně extrém. Ráno vstanu, kouknu na teploměr a nevěřím svým vlastním očím - teplota se sotva přehoupla přes nulu. Brzy začnou mrznout bakterie. Začínám věřit, že se k těm -273,něco °C dopracujem.

Tenhle článek možná působí víc pesimisticky, než to bylo původně zamýšleno. Už jsem si zvykla. Stává se ze mě flexibilní člověk. A to není na škodu... Navíc ta ranní mlha má své kouzlo, připadám si jako v Londýně :D.

LaRhette deseti slovy /neberte mě vážně/

14. července 2010 v 18:42 | LaRhette


Tvrdohlavá.
Ctižádostivá.
Netrpělivá.
Výbušná.
Kreativní.
Zbrklá.
Nerozhodná.
Líná.
(Hyper)aktivní.
Sarkastická.

Where I Belong?

30. června 2010 v 11:52 | LaRhette
Většině z vás dnes začaly prázdniny, což ale není můj případ, volno si totiž užívám už hodně dlouhou dobu. Proč tedy nepíšu víc článků? Řekla bych to asi takhle - jsem hodně zvláštní člověk. Čím míň času mám, tím víc ho strávím psaním/děláním naprostých zbytečností. A naopak, čím víc mám prostoru k tomu, dělat si, co chci, tím víc mě touha cokoli dělat opouští. Nesnažte se mě pochopit... Věřte, že dřív pochopíte nekonečnost vesmíru a s jistotou prohlásíte, jestli dřív vzniklo vejce nebo slepice.

Těžko uvěřit tomu, že tento blog existuje už přes dva roky (konkrétně od duba 2008), založení stránky si totiž pamatuju tak, jako by to bylo včera. Přesto od té velké události (ironie :D) uplynulo už hodně vody. Tehdy jsem psala prakticky jeden článek denně, dnes je to jediný článek za měsíc. A to jen, když se k tomu přinutím. Vždycky jsem sice upřednostňovala kvalitu před kvantitou, dnešní články se ale za kvalitní rozhodně označit nedají. Ale ono je to stejně jedno. Čtu je po sobě já a to jen proto, abych si trochu zkontrolovala pravopis.
Stejně tak jsem vždy dávala přednost několika pravidelným návštěvníkům, se kterými se v rámci možností dobře znám, než jednorázovým návštěvám, které v komentáři (stejně jako v desítkách dalších) napíší, jak krásný blogísek mám a rádi by spřátelili. Jednou mě hodně rozesmál komentář pod jistým článkem na blogu. Opakovaně jsem tehdy napsala článek o mém odporu ke spřátelování a co nevidím v prvním komentáři... "Máš klásný blogísek, nechceš spřátelit?".

A na konec ještě jedna technická poznámka. U všech starších článku se mi nezobrazují obrázky (což v mém případě tvoří asi 95% výplně blogu) ... Nemám sílu ani náladu cokoli měnit, pokud se problém nevyřeší sám, nehodlám se jakkoli angažovat.

Toť pro dnešek vše. Přibližně za měsíc - možná dřív, možná později - očekávejte další nesmyslný výplod :D.

Should I stay or should I go?!

27. května 2010 v 17:30
Možná si říkáte, co mě donutilo vrátit se sem a napsat bídný článek... Řekla bych, že nejvýstižnější slovo, kterým bych důvod svého návratu mohla popsat, je slovo "nuda". Abych se ale správně vyjádřila - nuda však stále nedosáhla svého vrcholu, což znamená, že začít si uklízet bordel, který mě obklopuje, zatím nepřichází v úvahu.
První den po dvou týdnech, který celý trávím zavřená doma a už mám krizi. Co se to se mnou proboha děje?! To se nedokážu na jeden pitomý den nějak zabavit?!... Asi ne. Teď tady "mluvím" sama pro sebe. Přečte si to někdo? Pochybuju. A je to dobře.

A víte co? Já se vážně do toho úklidu pustím. Já, zarytý odpůrce této aktivity. Já, která mám ráda chaos kolem sebe. Já, které pořádek vydrží v nejlepším případě dva dny. Já, blázen s akutním záchvatem nudy...

Pokud výplod mé zkažené mysli někdo přelouskal až sem, má můj obdiv. Vážně.

Pauza

17. dubna 2010 v 22:47 | LaRhette
www.la-rhette.blog.cz
Vím, že tento blog opravdu zanedbávám, ale musím si dát zkrátka pauzu... a to na neurčito. Mazat to tady za žádných okolností nebudu. Nevím, kdy mě to zase chytne a já budu chtít napsat nějaký článek... Možná to bude zítra, možná za měsíc, možná už nikdy.

Nejspíš jste si všimli, že se teď věnuju svému druhému blogu. Potřebovala jsem určitou změnu, kterou mi přispívání na druhý blog poskytlo. Dává mi něco navíc - téměř všechny články překládám z angličtiny, na všechny videa se dívám v originálním znění, což mi pomáhá se v ní zdokonalovat (a to teď vážně potřebuju).

Co dodat? Snad jen to, že jsem si téměř jistá, že se jednou vrátím.

Jestli si chcete aspoň prohlédnout něco z grafiky, co jsem mezitím vyrobila, tak si rozklikněte celý článek.

Chodec váhal, kterým směrem se má vydat, a tak jsem ho přejel

26. února 2010 v 19:16 | LaRhette
rachel-mc-adams.blog.cz
Neozvala jsem se delší dobu, protože jsem svou pozornost věnovala svému druhému blogu o Rachel McAdams. Starší fotky se mi přestaly zobrazovat, chtělo to i editaci některých článků. Navíc jsem začala přidávat další informace, proto můžete sledovat hlavní stránku - updates, odkud vás odkazy přesměrují na nejnovější články :).
Musím přiznat, že práce na druhém blogu pro mě představuje příjemnou změnu, proto se mu i nadále budu příležitostně věnovat.

Co se děje v mém osobním životě?

Jako vždy mě nejvíce zaměstnává škola, z toho vyplývá, že volného času moc nemám.
Po večerech sleduju olympiádu - fandím, vztekám se a kolikrát mívám náběh na infarkt.
Denně se brodím tajícím sněhem, který konečně mizí. Už stačí jen počkat několik dní, až se voda vypaří, a doufat, že už znovu sněžit nebude... Konečně jsem mohla oprášit nejpohodlnější tenisky, které mám. Nenávidím vysoké nestabilní boty...


Snow, snow, snow...

8. ledna 2010 v 19:15 | LaRhette
Hola návštěvníci!
Doufám, že jste si vánočních prázdnin dosytosti užili, silvestrovské slavení nepřehnali a nástup zpátky do školy vás úplně neodrovnal :).
Právě školní povinnosti mi brání více se věnovat blogu, mám toho opravdu dost. Vracím se pozdě a na psaní článků nemám ani pomyšlení. Dnes jsem si ale na vás našla chvilku. Počasí mě totiž donutilo změnit plány, zůstávám tedy doma pod dekou u teplého čaje, v přítomnosti televize :D. Co nadělám...

Jak jsem už jednou (tuším) psala, nejsem zastáncem zimních sportů, proto nejsem ze sněhové nadílky nijak nadšená. Pokud mi chcete udělat pořádnou radost, pošlete mi minimálně jednu letenku do Karibiku. Třeba tam potkám Jacka Sparrowa :D. Mimochodem, za zpáteční letenku ušetříte, vracet se nehodlám. A to se přece vyplatí! :D

Dneska jsem se při zpáteční cestě ze školy několikrát málem skácela k zemi, konkrétně třikrát. Vždycky se mi naštěstí záhadným způsobem podařilo udržet balanc a nespadnout jako hruška. Tak lidi, pojďme se hecovat... Kolikrát jste na dnešním sněhu uklouzli? Kdo z vás mě překoná? :D


Nikdy nezapomenu, když jsem se, kdysi dávno na základní škole, snažila zamachrovat - šlo o překonání obrovské zamrzlé louže. Bohužel jsem si neuvědomila, že podrážky mých sněhulí už dávno postrádají jakoukoli "stopu" a jsou dokonale hladké. Stačilo udělat krok, zamotaly se mi nohy a já letěla střemhlav k zemi. Slovo "střemhlav" je doopravdy výstižné. Nejprve jsem dopadla na hlavu a potom na kostrč. Tělo mě nepřestalo bolet ani po měsíci. Za blbost se totiž platí, já za ni zaplatila a navíc nechala tučné dýžko :D. Od té doby si podobné pokusy odpouštím :D.


Na druhou stranu si občas postesknu, že už jsem ze zimních radovánek vyrostla. Ráda bych se někdy projela na sáňkách a postavila si sněhuláka. Bohužel mé neobvyklé chutě moji kamarádi nesdílí a přece si nebudu dělat trapas sama :D. Ale nějaká ta koulovačka přece jenom každoročně probíhá. Mám docela dobrou mušku a střelám se úspěšně vyhýbám, takže mám ze sebe vždycky radost :D. Jak málo stačí i odsrostlejším dětem ke štěstí...

Tak, to už asi bude pro dnešek vše. Budu ráda, pokud v komentářích zanecháte nějaký vzkaz :). Můžete se zmínit, jaký vztah máte ke sněhu a zimě samotné a jestli máte taky podobou historku jako já, ať se necítím tak blbě :D.

I'm thinking...

22. listopadu 2009 v 16:07 | LaRhette

Téměř po měsíci jsem se odhodlala napsat článek, čekalo mě však nepříjemné překvapení - problémy s vkládáním obrázků. Netuším, jak dlouho to trvá, snad se problém co možná nejdřív vyřeší. Docela překvapivě mě to neodradilo od psaní, však si už nějaký ten článek zasloužíte :).

Poslední dobou často přemýšlím o tom, jak je smutné, že si nevážíme toho,co máme. Všechno bereme jako samozřejmost, kterou začneme postrádat až tehdy, kdy o ni příjdeme. Kolikrát si stěžujeme, že nám rodiče nerozumí, že by bylo lépe bez nich... někteří ale rodiče nemají a rádi by je měli i za cenu příležitostných hádek. Stejně tak zdraví... Zkuste zapřemýšlet, jak často si stěžujeme, že musíme jít pěšky např. do obchodu. Člověk, upoutaný na vozík by se rád prošel, nemůže... Co jsem tedy chtěla říct? Měli bychom si vážit každého dne, který máme tu možnost prožít. Měli bychom si vážit všeho, co máme, nemusí to být napořád...

Spring, plís

16. října 2009 v 22:32 | LaRhette
Chci zase dny zalité sluncem, kdy jsou i noci teplé. Ty dny bez všech starostí, kdy není žádná minulost ani budoucnost, kdy žiju přítomností. Dny provoněné květinami, naplněné radostí ... S každým podzimem a zimou se těžko vyrovnávám, bohužel mi nezbývá nic jiného než to překousnout. Letos ale mrazy přišly až příliš brzy. Nepamatuju rok, kdy v polovině října v nížinách hustě sněžilo. A jelikož nejsem zastáncem zimních sportů, sníh mi na radosti nepřidá. Vím, že tyhle stížnosti nejsou k ničemu, nemůžu si ale pomoct...

Red Hot Chili Peppers - Snow

Tak dlouho jsem nenapsala žádný článek,přesto nevím, o čem psát... Jak jistě víte, chci si na blogu zachovat co možná největší anonymitu, proto jsou některé informace tabu, jiné by jistě nebyly zajímavé. Čím dál častěji si pokládám otázku, zda to tady má ještě smysl. Vždy se ale utvrdím v tom, že se jednou za čas najde chvilka, kdy mám chuť se z něčeho vypsat. Proto smazání blogu, alespoň v nejbližší době, nepřichází v úvahu. Určitě ale nečekejte žádnou záplavu článků :).
 
 

Reklama